Film vtahuje publikum do vnitřního světa ženy, pro niž je mateřství nejen útočištěm, ale i neustálým návratem k tomu, co zůstalo nevyřčeno. Teprve postupně vychází najevo, že zdrojem tohoto neklidu je trauma z dětství, které Mailin po letech znovu otevírá během soudního procesu. Argentinská režisérka María Silvia Esteve zachycuje výsledek sedmi let strávených se ženou, která hledá spravedlnost za sexuální zneužívání, s nímž se setkala jako dítě ze strany místního kněze. Film nesleduje případ jako kauzu, ale jako proces návratu k paměti a snahy porozumět vlastní bolesti. Skrze rodinné archivy, soudní záznamy a abstraktní obrazy vytváří citlivý portrét ženy, která se snaží dopřát své dceři dětství, jaké sama neměla.